V pátek 22. 7. 2023 jsme po ranní mši sv. vyrazili na třídenní pěší pouť na Sv. Horu. Sešlo se nás akorát dvanáct, batohy jsme naskládali do auta Vydlákových, kteří se ochotně nabídli, že nám je vždy večer na místo přespání doručí, a nalehko jsme vyrazili na cestu. V pátek jsme urazili asi dvacet kilometrů z Plzně do Rokycan, po cestě jsme se modlili, občas zpívali, občas si navzájem četli z Bible své oblíbené úryvky, občas četli poezii a občas si jen tak povídali. Tak to bylo celé tři dny.

V Rokycanech jsme nenadálý déšť už přečkali v místní hospodě u piva a pizzy a asi v půl osmé dorazili na faru, která nám poskytla útočiště na páteční noc.

Po přespání v Rokycanech jsme vyrazili asi v půl deváté na další etapu: přes Dobřív jsme zdolali dvacet šest kilometrů až do Zaječova, kde se nachází starobylý augustiniánský klášter Svatá Dobrotivá. V místním kostele jsme slavili mši sv. a po guláši, který nám zde zanechali Vydlákovi, jsme se uložili do postelí.

V neděli ráno se vstávalo velmi brzy, v půl šesté modlitba, v šest snídaně (tradiční vlkaše – ovesná kaše s ovocem v podání Aničky Raškové), v sedm se vyráželo. Čekala nás cesta přes Brdy, ve kterých se nad jiné dobře vyzná Míra Kováčik. Táhl nás sotva znatelnými cestičkami přes ta nejkrásnější místa: dopadové plochy porostlé překrásným vřesem, Kamenné schody a skalnatý Klobouček, kde jsme poobědvali. Když jsme vyšli z Brd, už jsme byli skoro v Příbrami.

Na Svatou Horu mezitím dorazila další pouť farnosti, tentokrát autobusová. Pod vedením Gity Divišové absolvovali prohlídku areálu a křížovou cestu, na kterou je pozvaly křížové sestry. A v půl čtvrté byla mše sv., na níž jsme dorazili už i my, pěší poutníci. Po mši ještě zpívané nešpory a požehnání milostnou sochou Panny Marie.

A pak se už všichni naskládali do autobusu a nechali jsme se jím unášet zpátky do Plzně.