Kliknutím na odkaz si prohlédněte fotky z farního výletu do okolí
Žihle, kam jsme vyrazili v sobotu 19. 10. 2024. https://www.rajce.idnes.cz/…e/1657451086
Stalo se v sobotu 19. 10. Sešli jsme se před osmou na nádraží u hutníka
posíleni o mocnou skladbu dětí, které doprovázely sestry salesiánky.
Žihle je asi hodinu cesty vlakem, kousek za Plasy. U ní začíná krásná
příroda, v níž jsou jako vržené kostky rozhozené oblé žulové balvany.
Dva z nich velikostí vynikají nad jiné, říká se jim Dědek a Bába.
Na Dědka jsme narazili asi po dvou kilometrech. Někdo dostal nápad ho
obejmout. Chytli jsme se za ruce a zkusili vytvořit lidský řetěz, ale bylo
nás málo. Naštěstí dorazila za námi ještě menší skupina turistů,
přidala se k nám a Dědek se konečně mohl cítit přijatý, neboť ho
někdo objal. U Báby jsme se už o to nepokoušeli, jednak proto, že už
jsme neměli pomocné turisty, jednak je větší, a jednak nemusíme objímat
každého na potkání.
Třetí zastávka a třetí pozoruhodný geologický útvar bylo skalní město
s viklanem umístěným na vrcholu několika na sebe naskládaných obrovských
balvanů. Viklan je pozoruhodný zejména tím, že ne neviklá. Nebo se nám
jej alespoň i přes všemožné pokusy rozviklat nepodařilo.
Když se nám podařilo tento neúspěch psychicky zpracovat, vydali jsme se
dál. Velké kameny se postupně menšily a řídly, krajina byla dál
překrásná, ale změnila svou tvář. U jednoho altánku jsme zakotvili,
vyrýpli drn, snesli dřevo, rozdělali oheň a upekli buřty.
A pokračovalo se v cestě. Zkratka nás zavedla k podmáčené cestě,
kterou jsme museli překonat po pár pohozených prknech, pokud jsme si chtěli
uchovat boty suché. Byli ovšem i jedinci, kteří si kromě bot namočili
i jiné části těla, což jim dost ztížilo další cestu. Ale vyzradím
pointu už tady: do cíle jsme došli všichni.
Někdy v tomto čase jsme se pomodlili růženec a brzy po něm našli na kraji
malého remízku kámen, který nám posloužil místo oltáře na mši
svatou.
A po dvanácti kilometrech se už přiblížilo Blatno, cíl naší cesty.
Obzvlášť děti ocenily, že zde byl i v sobotu odpoledne otevřený obchod,
takže peníze, které dostaly na cestu, ač těžce vydělané jejich rodiči,
byly směněny za brambůrky a sušenky.
Měli jsme to vypočítané tak, že jsme na nádraží čekali snad jen čtvrt
hodiny, než přijel motorák, který nás přesunul zase zpátky do Plzně.
Většinu čtenářů asi toto vyprávěná o nebezpečích a nástrahách
cesty odradilo, ale pokud by se přesto našel někdo, kdo by chtěl něco
podobného zažít, další farní výlet se chystá v sobotu 16. 11.,
tentokrát na Malou Ameriku u Karlštejna.