Farní vandr na Kokořínsko
Post Image

O víkendu 25. - 27. 8. 2023 vyrazilo sedm lidí z farnosti na vandr na Kokořínsko. Předpověď počasí byla strašlivá (nakonec bylo v reálu docela hezky), naplánovali jsme tedy cestu tak, abychom mohli přespávat v jeskyňkách, kterými se zdejší kraj pískovcových skal jen hemží. Vyráželi jsme z Liběchovic, vzali jsme to kolem šestimetrových kamenných hlav, které v 19. stol. vysekal do skal podivínský sochař pan Levý. A pak nás čekalo asi 15 km touto krásnou krajinou k jeskyňce Wernerovka, u níž jsme sloužili mši sv., pak vařili večeři a v jejích útrobách se uložili ke spánku. K ránu pršelo.
Druhý den jsme vyrazili srdcem Kokořínska, pískovcovými skalami kolem skalního bytu a jeskyně Kamenný úl přes Jestřebici (kde jsme navštívili místní hospodu) až k další jeskyňce, Kostelíček. Opět zde byla mše sv., opět se v noci spustil déšť, byli jsme rádi, že se nám vyhnuly bouřky, které řádily v jižních Čechách.
Nedělní ráno bylo bez deště, opět jsme na vršku nad jeskyní slavili mši sv. a po snídani vyrazili kolem ikonického skalního útvaru Pokličky přes překrásnou rokli lemovanou skalami do Mšena. Asi dvě hodiny jsme museli jít v pláštěnkách, ale nevadilo to, bylo docela teplo.
Ze Mšena nám jel asi za tři čtvrtě hodiny vlak, v sedm večer jsme byli v Plzni.
Na vandru člověk zjišťuje, že je vděčný za mnoho věcí, za které v Plzni není. Za to, že ho nesou nohy. Za to, že má kde spát. Za to, že usnul. Za to, že nemůže spát a může sedět venku v horké noci před jeskyní a dívat se do tmy. Za to, že neprší. Za to, že prší. Za to, že nepřišla bouřka. Člověk není pánem všeho, příroda je mocnější než on a dál se půjde tehdy, když mu to bude dovoleno. A Bůh je nějak bližší.
Fotky naleznete v přiloženém odkazu.